neděle 25. února 2018

Ke komu jednorožci chodí (2012, esej)

Za městem rostla Třešeň u lesní cestičky. Rostla tam už patnáct let.
Planým třešním se někdy říká ptáčnice.
K takovým třešním, které davají už stín a slibují ovoce, chodí jednorožci.
Každý jednorožec má svou ptáčnici (nebo jabloň a nebo možná snad i jiný sladký a kouzelný strom).
Jednorožci odpočívají v jejich stínu a někdy dokonce okusují větvičky,
i když by, nezbedové mlsní, neměli.
(A dokonce to ví, že by neměli, ale je to příliš lákavé:
vždyť i to listí přece voní po ovoci!
A míza nenápadně olíznutá z kmene je slast.)
Mezi takovým jednorožcem a třešní (nebo jabloní) vzniká pouto.
Jednorožci vždycky budou přitahováni k takovým stromům.
Snad tyto stromy rostou jen proto, aby měli jednorožci kde spát.


Jednoho dne, v sobotu, v poledne, když Třešeň zjara kvetla,
kdosi rozhodl, že tahle třešeň stojí příliš blízko cestičky,
po které chodí lidé. Ten kdosi se rozhodl, že bude o jednu třešeň méně.
A zatímco Jednorožec zoufale pobíhal kolem a ržál,
(ale nikdo ho neviděl a neslyšel, protože jednorožce vidí prý jen panny),
tu jeho Třešeň setnuli jedním hladkým řezem motorovou pilou těsně nad zemí.
Jednorožec plakal. Vracel se na mýtinu a hledal stín své Třešně.
Několik dní se s nadějí vracel k pařezu, který v trávě téměř nebylo vidět.
Ale zázrak se nestal a on odešel, kam chodí opuštění jednorožci.


Lidé si myslí, že vyhráli, když odstraní ze svého života ten "plevel",
který vidí na povrchu. Ale všechno živé má kořeny, z kterých vyrůstá.
Lidé kořeny nevidí. Kořeny nejsou vidět, jsou skryté.
Ale právě to první, co roste, jsou vždycky kořeny.
A když je dáno, pak z kořenů znovu vyroste i strom.
Třešeň vždycky bude třešní. Z třešňových kořenů vždy znovu vyroste třešeň.
Pokud si PánBůh přál, aby třešeň rostla tak blízko cestičky, tak pro to měl dobrý důvod a ona tam růst prostě bude.


Jak dlouho trvá Třešni Ptáčnici než doroste jen ze svých kořenů skrytých v zemi?
Jak dlouho jí to trvá, než dosáhne výšky a než její koruna nabude velikosti a tvaru,
jako měla tehdy, když ji setnuli?
Patnáct let. Bude to trvat patnáct let.


Až k tomu dojde, pak v jistém okamžiku, když je měsíc v poslední čtvrti před novem,
se pak stane zvláštní věc:
ta Třešeň pocítí, jakoby přerůstala sama sebe.
Pocítí, že takhle velká už jednou byla, ale teď že roste dál!
Ptá se sama sebe: kdy jsem to už jednou byla takhle velká?
Ví, že větve její koruny mají ten stejný tvar, jako "tehdy".
A když měsíc dospěje do novu, strom si vzpomene.


Vzpomene si na Jednorožce, který chodil spát do jejího stínu.
Vzpomene si, jak jí okusoval konce větviček, neřád, i když věděl, že se to nemá.
Vzpomene si, jak sladký byl čas, kdy k ní Jednorožec přicházel a jak se z něj těšila.
Vždyť on vyplňoval její stín! Vždyť se z ní těšil! Chutnala mu!
A třešeň si vzpomene na ránu, která přetnula její kmen a zbavila ji tehdy paměti.


Paměť je v koruně stromu. Pamětí je strom korunován. Právě tak jako člověk.
Proto, máte-li pocit, že se v tomto strom podobá člověku, pak je dobré vědět,
že třešeň si vzpomene až teprve v okamžiku, když přerůstá svou ztrátu.
Až budete nablízku truchlícímu člověku, nehodnoťte, neraďte a nesuďte jeho zármutek.
Neudílejte mu prosím žádné rady. Neříkejte mu, co byste udělali na jeho místě vy.
Mlčte! Mlčte a nechejte ho znovu vyrůst z jeho kořenů.
Přiveďte k nim vodu. Chraňte první nové listy. Buďte mu nablízku.
A nečekejte prosím, že z těch třešňových kořenů vyroste dub.


Svou ztrátu třešeň i člověk překoná ve chvíli, kdy je VĚTŠÍ než tehdy.
Poznáte pak takový strom podle ovoce, které nese.
Ovoce obnoveného stromu je léčivé, protože třešeň s touto bolestnou zkušeností má mnohem větší kořeny.
Její kořeny v prostoru, který není vidět, dosáhnou dál.
Rostly dvakrát tak dlouho. Dosáhnou na vzácné a vzdálené prameny.


Třešeň, stejně jako člověk, se obnovuje a znovu roste z kořenů.
V nich je síla, kterou člověk nevidí. Ta síla je od Boha, ta síla je skryta.
Cítí ji jenom ten, kdo roste. A jenom ztráta umožní takový růst.


K třešním i k jabloním, které už dávají dostatek stínu k odpočinku,
přichází jednorožci. Nikdo neví, odkud jednorožci přichází.
Ale víme, ke komu chodí.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Lotosy skladem

Mám pro vás tři kousky na výběr: První - El Morya (podrobně zde).   Druhý - Constantine (podrobně zde). Třetí - Kwan...