sobota 24. února 2018

Sen s bílými jeleny II.:

Pod kořeny doutná hlad
a z mechu záře sálá
pověz mi, kolikrát
tě tudy k chůzi zvala?


Vlčí se chvěje hlas
vlčím je hlasem v nás
pod kořeny doutná hladem
Zář z mechu měkce svítí
já stříbrnou posvazován nití
jsem do nitra lesa váben

Váben ke skokům přes ostružiní
přes jehličí a lesklé vlahé jíní


*Viděl jsem bílé jeleny*


..bez slunce zřel jsem obrazy
jak duše, kterou zamrazí
při pomyšlení v míru, tichu
že smývá každý závan hříchu
Zřel bez slunce i bez zraku
že povstal kámen zázraku
Bez mysli, v níž se všechno mění
jež obrátí co je, i není..


*Viděl jsem bílé jeleny*


..ne v spánku
a ne na Zemi..

Žádné komentáře:

Okomentovat

Důvěřujte životu. A nacházejte potěšení.

Fotila jsem tyhle nové gombíky včera za deště. Mělo to zvláštní náladu. Pršelo tu v Brně po vážně dlouhé době. Konečně. A tyhle mini tal...