Sen s bílými jeleny II.:

Pod kořeny doutná hlad
a z mechu záře sálá
pověz mi, kolikrát
tě tudy k chůzi zvala?

Vlčí se chvěje hlas
vlčím je hlasem v nás
pod kořeny doutná hladem
Zář z mechu měkce svítí
já stříbrnou posvazován nití
jsem do nitra lesa váben
Váben ke skokům přes ostružiní
přes jehličí a lesklé vlahé jíní

*Viděl jsem bílé jeleny*

..bez slunce zřel jsem obrazy
jak duše, kterou zamrazí
při pomyšlení v míru, tichu
že smývá každý závan hříchu
Zřel bez slunce i bez zraku
že povstal kámen zázraku
Bez mysli, v níž se všechno mění
jež obrátí co je, i není..

*Viděl jsem bílé jeleny*

..ne v spánku
a ne na Zemi..