sobota 24. února 2018

Purpur a nach

Purpur a nach I

Kdo zbavil by mě strastiplných vin?
Mou duši z břehu zvedl do výše?
Ve vlny smyl by stesk co drobné korýše
a mysl zmátl vůní starých vín,

můj koráb nalezl, vyvedl z mlhovin,
a z purpuru a nachu jež mne halí
stvořil by soumrak popelavý
a odvál jej mocným dechem svým

Pak přála bych si plout pryč od všech břehů,
však zpívat přestat nedovedu,
a těžko mi říct, zda-li smím.

Purpur a nach II

A já jsem snil a snil jsem dál
po časy jež plynutím se mění
a stále v tomtéž mluvím znění
stále tentýž sen se zdál mi –
- když umlknul jsem z nenadání
- nevěda náhle kudy kam!
A bál jsem se, že umírám.

A k plamenům hvězd, a lucernám jež vodí
jež průvodcem mi a dobrým strážcem lodí
jsem s naději se obrátil
když slaná voda v kol mých žil
kolovat počla v příboji
tu pochopil jsem obojí:

Já byl jsem veršem, mé tělo jeho stínem
já byl jsem poutník ve svá slova vklíněn
v mnohosti barev, ve výkřicích jež halí
mé tělo nesmírné a jeho síně slávy
sám v představách si hrál!

A s každým korábem, i v každé malé lodi
jsem k ránu ztroskotal, když plavil se, kam vodí
své děti Severní nebeská matka hvězd
a tehdy přával jsem si nevrátit se z cest
neb širé moře víc jsem miloval.


Purpur a nach III


Přál bych si znát, sám neznamenat nic.
Otevírat brány, poznat rub a líc
kéž blízko k hladině pak nad mořem bych snil
beze slov paměti, bez těla jímž bych žil
vznášet se nad vodou, bez strachu, bez těla
beze slov paměti, bez křídel anděla.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Důvěřujte životu. A nacházejte potěšení.

Fotila jsem tyhle nové gombíky včera za deště. Mělo to zvláštní náladu. Pršelo tu v Brně po vážně dlouhé době. Konečně. A tyhle mini tal...