sobota 24. února 2018

Roztříštěno

Když zasyčela kalná voda
kal vody padl v stín mých řas
karmina krále na trůn volá
olejem lampu zhas

Karmina křiku páter zžehu
do křovin vidin bohatých
prý za úsvitu druhým z břehu
zasyčí voda sníh

Z kamene křiku volal křtiny
volání padlo do ticha
a nebylo víc „nezná viny“
než růže tvé, té z Jericha

Kamenem padla tvoje záře
víc do ticha než volání
a v kámen blíž než toho břehu
tam vadne, tichne, tone v ní

Karmina, vody plná studna
býk prahne v ní jak v suti skal
tvé tváře není moje hodna
té noci strach slz v oči hnal

Karmina, vadne i stín tvé kázně
i vadne růže z Jericha
na útes křikem hnán jsi bázně
a za úsvitu nedýcháš

Kamenem padla tvá první záře
slyšels mě plakat podél skal
my jsme si hodni každý své tváře
možná se mýlím, ale proč bych ti lhal

Plakal jsi pro pláč druhých marně
marně jsi žíznil v suti skal
o vodě marně mluv nádobě prázdné
možná se mýlím, ale proč bych ti lhal

Tvá víra, Pane, 

je roucho tvé žízně
beránka něžnější šat
snad poklad vody
líp děliti střídmě
- nejsem tvé víry,
proč ale měl bych ti lhát. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Důvěřujte životu. A nacházejte potěšení.

Fotila jsem tyhle nové gombíky včera za deště. Mělo to zvláštní náladu. Pršelo tu v Brně po vážně dlouhé době. Konečně. A tyhle mini tal...