sobota 24. února 2018

Střípek ze zapomenuté eseje

Kdybych ti směl vyprávět a promlouvat k tobě tak, abys mne neviděl, promlouval bych k tobě beze slov. Promlouval bych k tobě z tvého nitra. Nikdy bych se ti nedal poznat. Kamkoli bys šel, vždy bych tě provázel. Kamkoli bys musel odejít, vždy bych tě miloval. A kdyby snad ses ztratil sám sobě, nikdy by ses neztratil mě. A kdyby ses mi přece ztratil, pak bych si přál, aby slova pozbyla chuti a vědomí tvaru. Ne ze žalu, který je marný. To z prozíravosti, abych sňal ze sebe břemeno, které mne odděluje od mého zraku. Abych sňal břemeno, které mě odděluje od tebe.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Důvěřujte životu. A nacházejte potěšení.

Fotila jsem tyhle nové gombíky včera za deště. Mělo to zvláštní náladu. Pršelo tu v Brně po vážně dlouhé době. Konečně. A tyhle mini tal...