sobota 24. února 2018

Tisíce let jsem snil


(Esej. Nic víc než pokus.)

Přál jsem si totiž spatřit svět vlastníma očima. V omylu prvního snu jsem usnul téměř na věky. Jsem stvořen z mnoha přání, z mnoha podmínek. Můj původ nemá počátek, neboť jsem spřaden z mnoha cest a ty zase z jiných. Sám se stále měním, mění se mé cesty. Cesty přebývají v mé paměti.

Přicházel jsem v mnohých podobách a v nich byl skryt sám sobě. Ztratil jsem se. Ztratil jsem se sám sobě na eony let.. Já snil o sobě samém, o svých podobách a přeměnách, zmítán poryvy pocitů a podivných vin. To co jsem miloval umíralo a tedy umíral jsem sám - tehdy byla moje důvěra roztříštěna. Miloval jsem a snad jsem nenáviděl, i když netuším co. Hledal jsem ztracenou důvěru. Přicházel jsem na zavolání a opět zůstával. Přicházel jsem, neboť jsem miloval. A dokud budu milovat, budu přicházet. A musím milovat, neboť neumím říct, že nejsem.

Zrodil jsem se, jako bych se probudil. Zrodil jsem se, abych se opět nalezl na rozcestí. Já, který jsem věčně na cestách. Já, který jsem sám svým králem. Bázlivá divoká stvoření křičela nesmysly a hrála se mnou podivné hry. V podivném zmatku jsem si prohlížel svou podobu, svou paměť, svá přání.

V mé paměti přebývaly sliby zázračných cest, jež jsem nebyl schopen uchopit, přestože jsem věděl, že jsou mi vlastní. Jako chrám se skláněly nade mnou a já se dotýkal veliké tíhy jejich klenby. Byla-li to přání, čí byla? Naléhala být poslechnuta. Nepodobna ničemu, co mne obklopovalo. Sám ve velikém jsem bloudil zmatku a hádal se s těmi stvořeními, jež si přála pozřít mé tělo, zatímco krvácela z mnoha ran. Kdo z nich mi mohl být domovem?

S lehkostí jsem si hrál se slovy a skládal je v příběhy, jež nikdo neznal. Ale slova sama přicházela. Nevládl jsem jim. 




V kamenném kruhu jsem chodil kol
v kamenném kruhu
kol svých válek
úsvitu zvrácen
mrzen světem
všem zmatkům blízko
tichu dalek

Dýchal jsem
modrou noc svůj stín
Mluvil jsem
v zmatku svými slovy
V kamenném kruhu chodil kol
povšiml si, že chodit bolí

Chodíme
v kameném kruhu
kruhu blízkých dálek,
kde začátek koncem
konec dalek
Chodíme v pláči a hluku smíchu
Chodíme mrzuti sluncem hříchu
Chodíme k smrti zrození a zmaru
začal jsem zpívat
svá blues pro žížalu

*

Chodil jsem však stále
bos svými slovy
všiml si že každá
smrt-život bolí

ze své chůze v kruhu
jsem stvořil stánek
(kde popsal tři a tisíc stránek)
ptal jsem se, hledal
ne v kruhu na zemi
zde uzřel jsem
svá první zrození
pak nebylo mne již v žádném kruhu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Lotosy skladem

Mám pro vás tři kousky na výběr: První - El Morya (podrobně zde).   Druhý - Constantine (podrobně zde). Třetí - Kwan...