CHEIRON NENÍ ZRANĚNÝ LÉČITEL.
Orgonity od Hopley·Čtvrtek 16. února 2017·Reading time: 6 minutes
118 přečtení
CHEIRON NENÍ ZRANĚNÝ LÉČITEL. Cheiron přichází ke zraněnému léčiteli.
Cheiron byl učitel hrdinů a bohů. Ke komu Cheiron přijde, v tom bude probouzet jeho hrdinskou sílu a božský původ. Přijde v době, kdy si budete uvědomovat svoje "nehojící se zranění" a budete se té záhadné ráně najednou intenzivně věnovat. Půjde o to vaše speciální "nehojící se zranění", okolo něhož jste jako “ten který se odmítl vzdát nepřízni osudu”, tak pevně narostl, až jste se stal svým vlastním hrdinou:
Hrdinou s "mocí" která jemu samotnému je k ničemu.
Hrdinou, který nese svůj osud, svůj kříž, svoji “nehojící se ránu” jak Frodo prsten k hoře..
To "nehojící se zranění" je téma vinoucí se přes životy a zrození - mucholapka těžkostí, střed křivd jež se nám dějí. Toto "nehojící se zranění" je jakoby "osudové, karmické" a "nedá se s tím prostě nic dělat".
Říkáme si tedy: "Proč já? Proč se mi to děje, když přece dělám všechno dobře, když se tak snažím, proč to tak pořád je? Za co mě PánBůh trestá?"
Netrestá. Trestem je to v okamžiku, kdy selháváme my sami, když zahazujeme svůj kříž a hledáme snadná řešení. PánBůh zamýšlí. A když si konečně uklidíme v životě, skamarádíme se se svým Stínem a navážeme kontakt se všemi dalšími částmi své psychiky, abychom byli tak nějak pokopě a úplní, když si pak přestaneme hrát na Mocné Čaroděje co mají "smlouvu s vyššími silami" a postačí nám, že máme v sobě pořádek, když jsme konečně vděční za jednoduchost a za to, že se věci taky dějí i samy dobře..., tedy když prostě tak nějak lidsky dozrajeme do určitého bodu zralosti, všimneme si, že tu zůstalo v naší celkem solidně uklizené psychice něco, co "není fér".
Něco, co podkopává naši víru. Ta “nehojící se rána”, “svatá rána”, kvůli které jsme na sebe vzali tolik těžkostí. Museli jsme to nést život za životem. Utrpení, které jsme nezavinili a přesto jsme trpěli. Kvůli.. kvůli čemu to teda je? Najednou je ten problém perfektně vidět. Nevyřešitelný problém, který s sebou vláčíme kamkoli se hneme a ať děláme cokoli... Vliv téhle naší “rány” je (takovým podivně osudovým způsobem) léčivý pro okolí, možná ne hned, časem však bezpečně ano, boží mlýny melou pomalu... Karma dozraje "ve správný čas" - ale správný čas je to pro dotyčného, ne pro nás. Pro nás nic. Žádné řešení. Pro nás to hojivé není. My v tom nejsme důležití!
Hledáme, jak se s tím vyrovnat. Můžeme mít tedy pocit, že konáme službu, že tím, jak trpíme (hnout s tím nejde), děláme vznešenou službu lidstvu. Vytváříme si o tom v hlavě spoustu scénářů, které to mají vysvětlit a uklidnit nás. Občas to skoro funguje. Skoro. Je to hojivé pro druhé, to víme, ale my nebudeme u toho, až to u nich dospěje do finále. Nejde o nějakou bílou magii, nemusí jít o nějaké léčení nebo hojení, stačí, že se v tom průšvihu vyskytujeme ve své specifické roli. Ve chvíli deprese se budeme cítit prostě jako oběti (“jsem beránek který snímá hříchy světa, na mě se projevují vaše hříchy”). Zkrátka jsme oním "zraněným léčitelem" a naše aktivita náš možná ledacos naučí o povaze lidského světa a lidských bytostech a o tom, jak my to prožíváme. Ale dál se tou službou nedostaneme. Sebe z vleku "toho zatraceného čehosi" nedostaneme, sebe nevyléčíme, vypadá to, že to tak bude navždy..
A jak nad tím přemýšlíme, vnímáme tu "nehojící se ránu" čím dál víc. Pro každého to je něco osobního, nějaká tragická zvláštnost, speciální intimní záležitost. Tehdy to teprve začíná být konečně zajímavé! Když se věnujeme tomuto svému "zranění", je už Cheiron blízko, velmi blízko!
Cheiron přichází za námi odhalit nám náš osud. To podstatné. To, co je za tou "ránou". To, proč tu ta rána je. Pozvedne závoj běžného dění a ukáže pod povrch světa, do nehmotné osy univerza, o co skutečně jde.
Pamatujete si, jak to je: "Tam kde je afekt, je za afektem komplex a kde je kompex, je pod ním v hloubce archetyp". V téhle chvíli, když Cheiron může vstoupit, jste se již zbavili afektu, takže kolem své "svaté nehojící se rány" už nevyvádíte, nevjíždíte náklaďákem do davu, neodpalujete se na letišti, nestrefujete se letadly do věžáků a neposíláte anonymní udání na všechny sousedy z paneláku, který tak nenávidíte..
Abyste přivolali Cheirona, aby se vám přiblížil a pronikl do vašeho vědomí, musíte se totiž ztišit. Pořádně ztišit! Prostě uklidit si, mít pod kontrolou své emoční prožívání, zbavit se vlastních afektovaných reakcí na svou "nehojící se ránu", na svůj "věčný problém". Za afektem je komplex - a komplex je ta "nehojící se rána". To, kvůli čemu jste sebe nahlédli jako "zraněného léčitele". Jakmile jste připraveni, Cheiron (sám nehmotným bezčasým archetypem) vám ukáže důležité tajemství z povahy Božského Plánu. Klíč k Vám. A jakmile tento archetyp uvidíte, pochopíte zároveň i TO VŠECHNO ohledně své "nehojící se rány". Bude vám to dávat perfektně smysl. Budete za to rádi. Budete vědět, že to bylo správně. Budete vědět, že vaše "služba" byla ve skutečnosti jen tak dlouhá, jak musela být. A vlastně krátká v poměru k tomu ostatnímu, co vidíte teď. Taková “epizoda”, bez které by to nešlo. Bude jasné, že bez toho, abyste tím tady na zemi na vlastní kůži prošli, byste prostě nebyli úplní. Cheiron sám u toho vidět nebude. Neukáže se. Bude to ten chlapík poblíž, co stojí za oponou a trošku vám ji odhaluje.
O Cheironovi se (nesprávně!) říká, že on je ten "zraněný léčitel". Ale není to tak. On je učitel hrdinů a bohů (a pozemských “zraněných léčitelů”, kteří v ně teprve dorostou). Cheiron se k nám, v čas, kdy dozrajeme ve své roli "zraněného léčitele", přiblíží a odhalí, co jsme to tady celou dobu vlastně řešili život za životem.
Pokud Cheiron přijde, uvidíte, kým skutečně jste - odkud jste přišli a kam se vrátíte.
Protože jste připraveni.
*
