Jakmile už jednou držíte v ruce kladivo, všechno na světě vypadá jako hřebík. A řada věcí je taky najednou daleko jednodušší. Je něco krátce po 19 hodině a venku už se ozvývají ohromný detonace, jakoby lidi chtěli ten rok 2020 odstřelit ještě před půlnocí a tu hromadu suti zalít šampaňským. Což se stane.
Mám ráda tu chvíli po úderu, kdy materiál povolí. Můžu začít vybírat ty nejlepší kousky kamene. Je fakt, že některé druhy kamene vzdorují víc. Třeba modrý Chalcedon, nebo Sodalit, nebo Lapis Lazuli. Zažila jsem vášnivé souboje s tvrdohlavýmu kusy, které se odmítaly jen tak vzdát. Šutry, který se téměř nedaly rozbít, a/nebo z nich lítaly střepy jak žiletky. A tekla krev (moje).
Každý kámen, který jsem donesla domů, se ale stejně dřív nebo později ocitl rozsekaný na krásné očištěné kousky a drobný barevný písek. V mojí perspektivě je to tak, že to nejlepší, co s kameny můžete udělat, je vybrat ty nejpěknější kusy a prezentovat je tím nejlepším možným způsobem. Vzácné věci existují proto, že není snadné jich dosáhnout.
Takže rozflákejte 2020, zkuste vybrat z té suti něco dobrého, a postavte se s tím, co vám zbude v rukou, čelem k 2021 tak, abyste se nemuseli za sebe stydět. Odvážně a směle. Důstojně a laskavě. A bude to mnohem lepší ;)
